Jarmark zvyklosti

Anotace: "...když se s někým rozejdete, tak u toho člověka necháte kus duše, a ta bolest, to je jak vám ta duše chybí, jak bloudí a je u někoho jiného. Ona se vám pak vrátí, ale to trvá dlouho."

Vyklízím poslední foch ve skříni,
naštěstí je jediný.
V tichosti prohlížím šuplíky,
ty nabité schránky na vzpomínky.
Chcem vůbec přesunout je na jiné místo?
Dnes ne, dnes ještě je mi to líto.
Romanci po letech vystřídá panika,
to jeden z nás dvou za sebou zamyká.
„Vezmi si ten svetr, co ti pletla babička.“
„Ten si nech, bude ti v noci chladno, maličká.“
V takové rychlosti mi ze života mizíš,
v podstatě se ani nepodivíš.
„Miluješ mě?“…“Ne.“
„Ani já tebe…ne.“
Tak proč od sebe neodejdeme?
Drží nás už jen zaryté zvyklosti,
ty proklaté šance a marnosti.
Bude mi líp.
Bude ti líp.
Bude nám líp.
Nechci se vracet, i ty nebudeš chtít.
Mizí mi ze života věci,
co důvěrně znám.
A už se nikdy nevrátí,
to vám povídám!

Balím ti věci na dlouhou dovolenou.

Kufr se plní a foch už je prázdný.