Pojď, jen si spolu lehnem´ do trávy!
/ a budeme mít v koutku sedmikrásku /
Nad hlavou obloha se v chodu zastaví
a slunce obřadně si nasadí svou masku
My rozpažíme, by vznikl obraz z našich těl
který je z výšky v podobenství vločky
z temena hlav jakoby pavučinu kdosi rozprostřel
a pocity vně nás se v letu změní na babočky…
Pojď, jen si spolu lehnem´ do trávy!
/ a na oči si naskládáme květy kakostu /
Pod námi zem si s tepem srdce vypráví
jak stébla trávy nádherně se klenou do mostu
My na lokty se přetočíme sobě tváří tvář
by přivonět jsme mohli roztančeným květům
a vítr kol nás kroužil by jak starý archivář
který skrz moudro své dokončí téhle básni větu…
Až jednou lehneme si do trávy
A ticho bude rušit jenom hukot mocné řeky
Pak najednou se pocit dostaví
Že přesně takhle chtěl bych trávit celé věky
Až jednou lehneme si do trávy
Ztracení jako auta z vrakoviště
Mávnutím ruky zmizí obavy
Že možná nebude už nikdy žádné příště
Že zase jednou lehneme si do trávy...
:-)
15.11.2010 23:52:00 | JardaCH
snad za tu sedmikrásku něhou kreslenou
snad za ten kousek trávy mám chuť tě obejmout
ST!
15.11.2010 20:15:00 | hašlerka
Zatajil se mi dech nad Tvým uměním, šuměnko Ty tak nádherně šumíš, jsi neskutečně skutečný talent.To je taková krása, že jsem z ní vedle jak ta jedle:-))).ale fakt, prostě nechápu, jak můžeš něco tak nádherného napsat.U Tebe je každé dílko opravdu skvoSt!Jééé, koukám,že jsem se nějak rozepsala, ale Tvé verše jsou tak překrásné, že by jsi měla už dávno být v každé knihovničce.
15.11.2010 17:04:00 | CULIKATÁ