Zpod nabízených ran
Ti usychám,
a Ty držíš ruce,
ať nedýchám.
Svým sentimentem
mě dovádíš
na pokraj úzkosti,
kde hledám skrýš.
Nevidíš,
že se snažím mlčet
pro Tvůj strach
z opuštění.
Jejku, andílku, takhle nesmíš přemýšlet... aj když... vím, totok si řeklo, či na to pomyslelo a pomýšlí mnoho z nás... já spíše občas smýšlím v opačném, protože někdy lidská zášť, ta krutost, ta podlost je k neunesení... ST!*** Simísku...
04.12.2010 11:58:00 | NikitaNikaT.