Květina ve vlasech,
a krásný cit.
Je to láska,
Nech mě být!
Píchání u srdce,
ten hrozný pocit.
Rve mi to plíce,
chci z okna skočit.
Modlím se a mám přání,
usměj se trochu prosím.
Vítr slzy mi vhání,
zbytek ti odpustím.
Zabij mě hned,
už žádné trápení.
Máš srdce jak led,
jak mráz přízemní.
Skvělé, upřímné, jasné, rázné... myslím, že mnoho z nás někdy zažilo, bo o tem slyšelo... také znám kohosi, kdo srdce z ledu v hrudi nosí... ST!***
10.12.2010 06:24:00 | NikitaNikaT.