Chutnáš mi!
Ať ústy, která v horkém žáru
spalují tělo hliněné
Ať jazykem, co v hladkém tvaru
se po mém vzdechu prožene…
Chutnáš mi!
Ať tělem, které skálou moci
mě táhne ku svým výšinám
Ať dlaní citu laskavoucí
když dotykem mne zaklíná…
Chutnáš mi!
Ať skrze falus, který ukut
z žhavosti do sil zjemnělých
Ať Tebou samým při souzvuku
akordů kujných ocelí…
Falus - zas tak běžným slovem není.
Kdybych u něj pád chtěl změnit,
jaký vzor by tu byl k mání
použít pro skloňování?
Je-li to pořádný kus,
použil bych autobus.
Omlouvám se, ale když mne občas napadne nějaká blbost a pak nedokážu odolat.
Tvá básnička je úžasná.
16.12.2010 09:47:00 | Mourek
Ať dál ti chutná svými svaly,
srdcem v němž čistý plamen hoří,
očima, jež by se udívaly...
vzdechy, co šeptaj jak šum moří,
jež klín by lačně zulíbaly!
Nemít my chlapi ty svý faly,
čím bychom asi zachutnali?
13.12.2010 13:41:00 | Špáďa
A ty mu chutnáš jako pusinka
nebo jak perníkové srdíčko
jsi sladká,sladká,slaďoučká
on si jen lízne,maličko...
13.12.2010 12:58:00 | Květka Š.