Duch lásky

Tvůj dech
rezonuje ve sklepení
růže voní
a vlhko země všude kolem...

tma,
se stíny bledého měsíce
utopené roky
ztracené pozice
štěkot psa v dálce
potom ticho...

kapičky mlhy vpité do mechu
světélkování oblohy
něžné šumění listů
jeden přes druhý....
mlčení
otisky prstů do prachu

kroky po starých kamenných schodech
s lišejníkem na obrubě
neseš mě v sobě
duch lásky usedá na rameno...

noc stéká v minutách do nenávratna
už nemá stíny
taková matná
slova, co nebyla vyslovena
touha, co nebyla naplněna

bledý pruh nad obzorem se dotýká našich čel...
barvy života, co umělec namíchat neuměl ....
výkřiky marné z cel samoty,
zavření jsme oba - já i ty...............