Jsi...
Jsi...
JSI
Na každé větvičce jarního stromu
světýlko
vábnička na cesty domů
Perleťová lastura
na mechu v lese
moře si jí tam zapomnělo
při přílivu
při tom tichém
když
nebe se zemí miluje se
narodí se svět
všechno dává smysl
VÍŠ
že všemu už budeš rozumět
Máš v sobě všechny hory světa
a všechna pohoří
máš v sobě lesy
moře
oceány
i deštné pralesy
MÁŠ
v sobě pole v květnu
a všechny barvy podzimu
příboj
duhu
Máš v sobě život
který prožiju
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jsi sněhová čepice
z té nejjemnější vlny upletená
jsi smrková jehlice
co vzory dávala jí v noci potají
jsi vůně jitření a modrozlatá žena
dík které hory konečně zas dýchají...
* * *
/ a slzy mé v tom dnešním skanutí
jsou závlahou pro lásku Tvou i jeho
mé srdce tluče si a promlouvá vší něhou
by navěky jste byli sobě po chuti... /
31.01.2011 12:19:00 | šuměnka
Nice song, really :)... (a ta báseň samozřejmě taky)
PS: Děkuju za komentáře. Původně jsem chtěla napsat vzkaz, ale nějak mi to blbne... Na náhody už neveřím. Všechno se děje z nějakého důvodu, přestože někdy nechápeme proč. Možná nám jsou odpovědi někdy skryty, protože se je bojíme znát. Who knows... :)
30.01.2011 14:23:00 | Denael
