Můj d e ch
se ohřívá v kontextu s myšlenkami
když v srdci akordech
se s láskou vydávám za horkostí Tvé kůže…
a zvláštní kontinentální most roste mezi námi;
• kdy v sněhu ženy třpyt
vsadí si na znalost
• a v horku síla muže
na umný dřevoryt
s doménou na akčnost…
Můj dech se zrychluje
a stačí na to Tvoje pouhá slova;
když s nimi čaruješ
když za krásami světa putuješ
když v náruči mě schováš
Tak v horkém písku obejmi mou duši
a nadechni se z mého vzedmutí
a odpočítej, jak mi srdce buší
než v slunci západu se dočkám vzplanutí
a poslechni si zašeptání
že Tebe nelze nemilovat
A pak se v něžnosti udáme v pláni
..kde jako růže pouštní rozkvetu Ti znova…
Na totok jsou všechna slova krátká... žádný komentář nebude dost vyjádřený o daných pocitech... vím, jaké to je, je-li muž, přítel na cestách... tak moc to vím, znám...
16.02.2011 19:00:00 | NikitaNikaT.
Opět báseň akční notně,
co z ní láska fakt ční hřmotně!
Ale přitom tuze něžně...
(Jen pod mostem stáhni stěžně
ať nestrhneš její most,
co vyrostl pro radost...!)
15.02.2011 02:31:00 | Špáďa
jsi vzácná pouštní růže..
divoká orchidej
jsi dar
jsi sluneční žár..
ST
14.02.2011 14:37:00 | Mbonita