..zygomatická..
..zygomatická..
Anotace: o momentu uvolnění se...
Sbírka: ..na ostří vody..
„A h o j,
jsem stavitelka fragmentů!
Hledám tu náboj
osobnost
a v jistém momentu
jste pad´ mi do oka skrz žluté sklo mých brýlí…“
A když jsme si zrak poměřili
abychom dali úplnost
té civějící chvíli
pohnul se jeden válec v druhém
i z prstů kšilt změnil své zaoblení
/ měl oči jako uhel
dík stínu snad, či zornic rozšíření /
my vdechli hvězdný prach
a roztáhli své úsměvy…
Kdo ví;
zda poznání mělo ten silný účinek
či imaginace a její práh
přes který překročit jsme směli
či naše směšné oděvy
a nebo jemné žebroví
a nebo nad obočím posunek
k říkance s petrželí…?
Prostě jsme rozesmáli se
tak od hlavy až patě, jak se říká
a z plna hrdla k tomu
že břišní svaly neškrtly si víc
...jeden potulný balík
co myšlenku už nese v nadpise
a s rozumem si tyká
...a jedna povětrná škatule
co zabývá se přetvářením zlomů
a rozbíjením definic…
…A pak své všité hologramy hbitě rozkmitali
by v pochopení zítřka, dělali to, co minule…
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk25.02.2011 16:39:00 Jiná
není nic krásnějšího než poznávat toho druhého a k tomu ještě samu sebe...máš to nádherně napsaný..
24.02.2011 11:27:00 Tamara
Čtu po několikáté a zrychluje se mi kmitočet srdeční, Tvé vnímání, představivost....nemám slov...DOKONALOST.
24.02.2011 10:48:00 Helena Lovecká
neuvěřitelná představivost jdoucí za hranici vnímání ... nebo vnímavost jdoucí za hranici představivosti? :-)
24.02.2011 06:35:00 Špáďa
A až jste dokmitali,
spolu jste umírali,
byste se zítra znovu narodili,
a znova do oka ti pad.
24.02.2011 06:08:00 NikitaNikaT.
Na místu, ani čase nezáleží...
vždyť on ten svět stejně pořád běží,
chytit ho, zastavit? jde jen ztěží,
hlava se točí a úsměvěm...
...slzy jen ať tečou z očí.
