Jed zvaný Láska

Tančíš v paprscích slunce,
dnešek se včerejškem stává,
na vahách spravedlnosti unce
přebývá, čeká mne trest dle práva.
Tančíš v paprscích měsíce,
ďáblova dcera, přec čistá,
démonická a přitom světice,
nejistá i sebejistá.

Tančíš v paprscích večernice,
rozsudek nade mnou vynášíš,
trháš mi duši, neslyšíce
křik, který nese se skrz mříž.
Tančíš v paprscích Jupitera,
světice, přesto démonická,
čistá, avšak ďáblova dcera,
osvobozující a přitom klícka.

Lásko, ach stvůro s mnoha obličeji,
jsi nejhorší z pudových otrokyň,
tys odhalila mou beznaději,
káži ti, démone, konečně zhyň!
Lásko, ach vrahu mých utopií,
trpká je číše života, z níž tě piji,
plnými doušky své tělo tebou trávím,
dokud se ze světa nadobro neodpravím.