H r á l a
jsem si s knoflíkem
který měl čtyři otvory
a měnil velikost či tvary
Oheň z něj sálal
voda tekla, drolila se zem
a větru sukně vlály
/ takhle byl mnohotvarý /
když On vykoukl z hrdla amfory!
/ prý slyšel o mně z vyprávění
tak mnoho obloh prošlapal
láká ho ocel k zušlechtění
a úderů je speciál /
Jen podívala jsem se na něj udivena…
usrkla mléko s pistácií
a od zákonů odprostěna
jsem strun se dotkla v jeho šíji
natáhla paži pak
a palec nahoru jen dala
bych stopla kometu si na okružní let
do dlaně temnoty;
pro zásluhy a chutě afrodisiak
pro napětí, co sálá
pro možnost zprůsvitnět
pro dobrodružné exoty
pro oříškové taje
a na poslední chvíli hodila jsem knoflík za sebe…
Byl moudrý dost
by pochopil, jak s přeměnou se hraje
..a že i chlad skrz oheň nikdy nezebe…
Jiskra v ledu
hoří
jak srdce na talířku
z dlaní
pochopení
v kruhu bez konce
za obzorem
vstává pravda mnohotvaru
vstupuje jak háček v krajce
opatrně
s požitkem
chutí
žhnutí
mění nás jen v kapky
co splynou...
v jinou dimenzi...pokory
úcty
lásky...
04.03.2011 20:15:00 | Mbonita
Klubko myšlenek
co při rozmotávání zamotá hlavu,
ale příjemně, takhle po ránu
04.03.2011 08:03:00 | Kars
Verše ti opravdu sluší...!
Též dávám palec nahoru...
Ať srdce vaše buší...!
A díky za tu amforu...
(za co ta slova díku? —
že obejdu se bez slovníku |;-)
04.03.2011 07:52:00 | Špáďa
Pěkně barevná báseň, mnohotvárný život, mnohotvárný člověk na mnohotvárné cestě mnohotvárné lásky:).Jako knoflík se 4směry a duhovou barevností:)).Už mi to zase breptá,tak pššt,už mlčím:)
04.03.2011 07:07:00 | CULIKATÁ