Příteli

Když rytíř večer osedlá
smaragdového oře,
a noc hvězdami posedlá
oděna je spoře,
pak měsíc ryčně zavelí
a stříbro táhne krajem,
když tě ztrácím, příteli
nepoznaný rájem.
Když mečem ve dví rozťatý
jsi, v tuze slabé chvíli
a smrt ti sahá na paty,
jak příboj strachu sílí,
pak nezanevři v naději
a uchop pevně víru,
i já přijdu - později
k tobě do vesmíru...