Milování v krajních mezích

uzavřena v paradoxu času
vymítám ďábla z mého srdce
se strachem
že neustoupí
mému troufalému pláči
duše těsně před výbuchem
tělo v jednom ohni
kompletně přetlakováno
jsi mým soukromým peklem
mám vlastní vchod
a zazděný výstup
..
neodstředí mě
tvé magnetické siločáry
být jen tvá
zamčena v prostoru tvého srdce
jako v koncentráku
zkoncentrovaná na minimum
toho co jsem byla
když jsem tě neznala
..
nakažena retrovirem
tvého ochablého citu
marně kroužím zkumavkami protiléku
raděj zemřít jedem lásky
byť sténat v krutých bolestech
...odmítnuta
až to odezní
tíže tlukotu mého tvého srdce
chci vytesat do kamene
že tě miluji