Den s Tebou

Ve dni s Tebou
žhnou mi líčka
navzdory chladu,
rozevírám víčka,
odemykám srdce,
těch sto západů
přeplněné číše,
jednu komůrku
po druhé,
jako když hlemýžď
pomalu vylézá
ze zakleté říše…

Den s Tebou mi dává
sílu všech sil,
křišťálovou vodu,
co každý by rád pil,
do vlasů vetkává
perličky štěstí
za ta chmurná léta,
husí kůži v týl,
až se mi křídla
v návalech roztahují,
jako když motýl
po zimě se probouzí
a malátně vylétá…

Den s Tebou mě nutí
zapojovat mysl
do plných rozsahů vnímání
a celý týden pak,
jak čas se úží,
dělat nenáročné snímání
otisků Tvých prstů
na mé kůži
a husté žíni,
otisků pohlazení
něžných
a upřímných slov
po mém těle
i uvnitř síní…

Den s Tebou
je tak výjimečný,
ať jsme kdekoliv…

…je to ten nejlepší,
co jen můžu prožít…