Jarní návraty

'
Rozpukem jara jde,
bdělými stébly stromů,
sní o své milé,
sní, kterak zlíbá ji,
až přijde s večerem domů.

V ústech chuť rašení;
úvozem pospíchá ke štěstí svému,
za vůní hebkých vlasů,
v ústrety objetí dychtivému.

Pestíků zájem má vážný
o krajinu kvetoucích plání,
hodlá je ochutnat na svazích kyprých,
v příslibu slastných láskohraní.

Něhou svých dlaní milou tvář pohladí,
pak nížinu hedvábných zahrad,
s písněmi slavíků na loutnu boků
touží si vášnivě zahrát.

Omamná vůně poupěte
rozvoní sladké předjaří,
objevit taje ukryté nocí
snad se mu šťastně podaří.

Ještě pár kroků,
už jenom chvíli,
od chladu zimních cest
k jarnímu cíli.

Jsi moje všechno, lásko má!
Vždyť já to vím, broučku můj milý!
.