ZDI

Anotace: Výkřiky mé duše deroucí se na povrch rudou tekutinou , projevující se nejčastěji sebevražednými ideami , doprovázené nejrůznějšími pocity od viny až po bezmosnost , následovány zoufalstvím.

Sedím a nic nevnímám
v zákrytu čtyř zdí,
kolena svá objímám.
Přemítám a sním.

Zakrývám svou tvář,
jak z očí čiší krev,
jí píšu, že jsi lhář.
Jí píšu po těch zdech.

A do lásky k nenávisti
pak vrývám petice.
Svou duši Bohu odevzdávám...
Nestojí za více.

Tak rudnou všechny zdi
jen pomalu, však jistě.
Tak rudnou všechny zdi
na každičkém místě.

Tu mne zamrazí
a ve zrak sedne mat.
Snad kéž tě omrzí
další po mě lhát!

Má duše již je zdráva.
Má tepna skomírá,
srdce vynechává,
tělo umírá.