Jen Ty a Já
a všude kolem tma.
Ššš, zaposlouchej se…
Do ticha tklivá píseň větru zní,
slyšíš?! – jak krásná je a nevšední?
Tak neměj strach.
Budu Ti modrým světlem,
zářícím z nekonečné temnoty,
však zradíš-li mne – zhasnu
a ta temnota Tě pohltí.
Pak dám Ti sladce jedovaté políbení
a Ty klesneš k zemi bezduše omámený.
A noc se tiše ponoří do úsvitu.
ST, líbezné verše, úplně jsem se při čtení zasnila. Nevím proč, udělala mi takovou podzimní náladu, vkradlo se ke mně ševelení barevného listí, mihotání plamínku svíčky, voňavý čaj, pohvizdování meluzíny.. :)
06.04.2011 19:40:00 | Pevya
nevím proč ale připomnělo mi to větu z pamatníčku, do kterého jsem několikrát jako malý ostatním něco maloval -můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat- , a taky, že žena je jako květina, krásně voní, ale utrhneš-li ji zvadne, krásná! -ST-
27.03.2011 19:31:00 | losscar
Děkuji...*:)Jaj, tož to nebyl úmysl vás všecky vystrašit, to jsem fakt nechtěla...*=)
22.03.2011 09:36:00 | PIPSQUEAK
Moc krásná. Hrozně se mi líbí, konec trochu dramatický ale působivý! ST! :)
21.03.2011 18:08:00 | Anne Leyyd
Moc nádherné... vzpomněla jsem si na ty noci sametové... ST!*** plné lásky, mazlení a milování, nádherné vábení. :o)
21.03.2011 17:33:00 | NikitaNikaT.