Možná zdá se být mezi námi dlouhý most,
Možná každý den ukáže mi hřích i tvou nevinnost,
Přesto každá má myšlenka po něm kráčet bude,
A zkusí odhalit tu touhu jenž skrývají tvé rty rudé.
Možná odhalím cestu k tobě zas,
A moje touha ukáže ti svět plný krás,
Možná budu moci pohladit tvé vlasy hladké,
Zahrnout tě polibky jenž jsou tak sladké.
Možná budu tě smět opět sevřít v náručí,
Bohužel tvému srdci nikdo neporučí,
Přesto budu o tom okamžiku dál snít,
Každé tvé slovo a přání budu bez okolků ctít.
"Bohužel tvému srdci nikdo neporučí," - tohles napsala moc hezky, to je prostě pravdivé. Ano, citům, lásce neporučíme, aby nás miloval/a. To musí příjít samo, to buď je a k nám, nebo není a k někomu jinému... jsou touhy, které se naplní jen napůl, ale časem... se doplní, at už s tím, koho chceme, bo s někým jiným... láska dřímá v nás všech... tak jako upřímnost a to, že je na čas to brát tak, jak je. Tvé dílko si zaslouží veliké ST!***
03.04.2011 12:11:00 | NikitaNikaT.