Tvá upíří láska
Tvá upíří láska
Pomalu se vkrádáš do mých snů.
Přicházíš vždy bez pozvání,
v kostele půlnoc zvon vyzvání!
Zesláblou mne zanecháš,
kdo jsi,řekni,kam utíkáš?
Z dotyku necítím tvého srdce tep,
chladný jsi stále jako led.
Kdo duši tvou ti zotročil a
nechal ji na věky žít?
S úplňkem noc přichází,
znovu a znovu půlnoc zvon vyzvání,
jen růženec mou duši ochrání,
když tělo mé prahne,
touží po poznání.
Ach ta tvá upíří láska...
dvojí bodnutí,kůže praská.
Z života zbývá jen pár chvil,
možná raději než mou krev,
vodu z pramene bys pil a
tím můj život zachránil.
Však silnější je chtíč,
s kapkou poslední ožila tvář,
děkuješ za spásu,
znovu před paprskem světla utíkáš...
Noc se blíží......čekám Tě?
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Mocinky hezky napsáno, i mě zamrazilo a dávám plný počet :-) pa pa jen tak dál uvidíme se víš kde :-) M.
02.02.2006 20:01:00 | mrža
Už se zase stmívá, a já přícházím,
Tvá očka mě vyhlíží, to já vím.
Rád bych Ti život dal,
neumím ho dávat
život mi přikázal, abych ho bral.
Přicházím, skláním se k Tvému krku,
přikládám své zuby a kousnu do hebké kůže trochu.
Tvá krev je sladká,
jako Tvůj polibek,
Tvá duše je tak vratká,
a nevinná jako andílek.
Propadáme se do toho krásného snu.
Svítá a já musím jít,
nechce se mi,
vidím Tě krásně snít...
Odcházím...
Ale nevím zda jsem Ti život dal nebo vzal.
02.02.2006 19:55:00 | mrža
Uáá..moc hezké,krásné upíří milování:)zamrazilo mě to:)100
02.02.2006 15:17:00 | temnezakoutimojiduse
