..nepopsaná..

Řek´; ukážu Ti
vesmír z jiné perspektivy…

Tak počkej na mne na okraji světa
tam v rumělkových horách
plných rtuti
a neboť bychom nedolétli živí
já prozradím Ti, jak se správně létá
bys uviděla Vlasy Bereniky shora…

Vzal dveře prostoru
a vyvrátil mu panty

Čas ztratil pojem času
zahodil závoru
a všechno dokola se proměnilo v Anti…

A my tak bezhlučně
bez řevu motorů
jsme dosedli si na sud
a vyletěli střemhlav hvězdokupám vstříc
pro krystal turmalínu
a spíše fantasticky, nežli naučně
už dokázali měnit čas, tu danou veličinu
brzdit či rychlit světla sílu
A taky mnohem víc…

Jsoucnosti napospas
k zploštění do exilu

S námi i mimo nás
i mimo vír a mimo černou díru…

A při tom obléhání věčnosti
já chytla s přehledem si světlo do dlaně
ta rudá živelnost se roztepala hned
a jako vítěz nad smrtí
jsem s touhle cenností
se přimáčkla mu více k náruči…

A On jakoby tušil, čím je poháněn
vyhlédl jeden přesný antisvět
pak rychlost rázem přiškrtil
by dosedli jsme hladce…

Já rozevřela dlaň a světlo osvítilo pláň
Prošli jsme bránou
On zkusil hmotu přizvučit
toliko jednou ranou

Vše trvalo jen krátce;

Šept mi; „tady budem´žít,

…a psát spolu svou knihu nepopsanou…“