Musíš být šťastná...doufám v to...14.5. 2011 22:11

Anotace: Nepředpokládám, že toto někdo z vás přelouská až do konce. Je to mé poslední dílo, které přidávám sem na liter. Jelikož člověk na kterém mi nejvíce záleží nechce abych o ní psal...a já hodlám její přání splnit. Bylo mi ctí zde publikovat. S úctou Azazen

Pod křídly vran se bratrem smrti stávám,
Tebe lásko už dávno nepoznávám.
Změnila jsi se, už nejsi tou dívkou pro kterou jsem žil
čas Tě pomalu měnil...
Možná to byla moje chyba, nebo to bylo tím,
že mi život příliš bolesti do srdce vryl,
ale pro Tebe bych se změnil...
Snažil jsem se, ale potřeboval bych víc času,
který jsi mi, ale už nechtěla dát...
Už nemůžu si vychutnávat vískání Tvých vlasů
ani čekat oporu ve chvílích zlých...
Už nemám důvod se smát...
Když nemůžu Tě líbat po tvářích Tvých...
A teď mi vyčítáš, že nepřeju Ti štěstí?
To mě bolí, než Ty, pro mě nikdo důležitější není,
není tu nikdo koho si mé srdce cení
tolik jako Tebe,
z Tvých slov mě u srdce bolí, zebe...
...Pouze mrazivé zoufalství se mi line z nebe,
když si myslíš, že se těším na Tvé neštěstí, na Tvé slzy,
popravdě mě to strašně mrzí,
když si po třech letech o mě myslíš, že bych Ti přál něco zlého,
že bych chtěl aby bolest našla cestu do srdce Tvého...
Kdyby to šlo, přejmu všechny starosti a trápení Tvoje
a nechám je naložit na srdce svoje
jen abych viděl ve Tvých očích záři
a úsměv na Tvé tváři...
Stačí mi vědět, že jsi štěstí našla,
že jsi do ráje s láskou konečně zašla...
...pak budu šťastný, i když to znamená, že s jiným trávíš noci,
pro mě je hlavní když štěstí má Tvé srdce ve své moci...
Nic víc nemusím vědět,
jak anděla na Tebe budu vždycky hledět...
Protože jsi bylá mým andělem, mojí nadějí...
Však vím, že s jiným chceš být raději
a má přítomnost Ti vadí,
chápu, že myslíš, že má slova jsou slova hadí...
...že očerňuju Karla jen proto abys ho nechala jít,
vím, že si myslíš že Tě chci zpátky mít...
...a že pro to udělám cokoli,
ale nesnížím se k tomu abych Ti šlapal po štěstí,
když vím, že se mnou bys zažívala už jenom neštěstí...
Vím, že se mnou neumíš štěstí najít,
vím, že není nic co před sebou můžeme tajit...
Víš o mě vše a já o Tobě snad taky,
Však naše láska odplula s černými mraky
a Tvé srdce bylo poté prázdné, po lásce toužilo...
...bylo to dlouho co radost zažilo...
...Jak jsi sama řekla, znamenal jsem pro Tebe trápení jen,
Tvůj život se mnou byl jako zlý sen...
...a proto vím, že se ke mě nevrátíš,
doufám, že svou stávající lásku tak rychle neztratíš,
jenom tak Ti na mě zapomenout pomůže...
...vím, že mé srdce o Tebe už bojovat nesmí, nemůže...
Říkáš, že o Tobě píši ve zlém, že nevěrnici dělám z Tebe,
ale nic takového jsem nikdy nenapsal, byla jsi dar co mi přišel z nebe...
Byla jsi to nejlepší co jsem ve svém životě měl,
jen díky Tobě můj hlas často radostně zněl
a na mích rtech i úsměv zářil,
jen díky Tobě jsem v posledních letech přežíval a radostně se tvářil...
Vážně jsem díky Tobě věřil, že život má smysl, že tu pro něco mám být,
že není omyl na tomhle světě žít...
Teď, ale žádný smysl svého života nevidím...
...že uleháváš s ním Karlovi jen tiše závidím
a doufám, že v jeho náruči najdeš to co jsi nemohla se mnou mít,
doufám, že tentokrát dokážeš šťastná být...
Snad pro Tebe nebude utrpením jakým jsem já byl,
snad se neobjeví smutek který by se do Tvého srdce skryl
a tajně Ti našeptával o bolesti a smutku jako, když jsi byla mojí,
snad se Tvé rány na srdci všechny zhojí,
jeho láskou...
Snad Tě štěstí nenavštíví s maskou...
...vydávající se za neštěstí nesoucí Ti hoře,
smutku nekonečné moře...
Snad přijde s láskou co Tě bude hřát,
snad je Karel ten praví co má Tě rád...
Nic víc od života nechci, jenom tu laskavost ať dopřeje Ti štěstí,
že si místo Tebe vezmu bolesti trny i klestí...
...radši nechám své srdce krvácet, Tvůj úsměv se mi dostatečnou odměnou stane,
snad najdeš štěstí krásné, dosud nepoznané
co radostí a světlem zahltí Tvůj svět...
...Snad časem Ti bude ochotný říct pár krásných vět
a možná i ty dvě slova, to že Tě miluje,
to že z každé chvíle s Tebou se raduje
a nedokáže si představit jak bez Tebe má zvládat žít,
snad jen Tvé štěstí bude na svém srdci mít
a udělá pro Tebe cokoli, jen aby jsi se smála...
Jen aby radost stále v Tvém srdci hrála
a její píseň rozjasňovala Tvou mysl,
aby Tvůj život už nikdy znovu neztratil smysl...
Aby z Tvých očí už nestékali slzy,
aby nikdo neříkal Ty věci co člověka pak mrzí
a naopak jen krásnými slovy hřál Tvé srdce,
aby ve svých svíral Tvoje ruce
a že jsi krásná víla šeptal Ti do uší,
že jak má žít bez Tebe už vážně netuší,
že všechno bude jen lepší už,
doufám, že on je ten pravý muž
s kterým zažiješ to hezké co život nabízí...
Že poznáš i jiné věci než smutek, který se mnou jsi znala,
doufám, že zažiješ ty krásy života, který jsi se mnou nepoznala...
Snad Tvé oči budou štěstím stále zářit,
snad nepřijde nic co může vaší lásku zmařit...
...já to nebudu, nepřipravím Tě o lásku,
víš že štěstí je tenounké jako nit z provázku
a lehce se přetrhne a už se to zpravit nedá,
nechci aby Tvá tvář byla smutkem bledá...
Nechci aby se Tvým bytem rozezněli vzlyky Tvoje,
vždyť ta bolest už má být pryč, byla to chyba moje...
Díky mě jsi jen neštěstí znala...
...a slané slzy Ti padali do snídaně,
jen díky mě Ti slzy smáčeli dlaně
a bolest Ti udávala jak máš žít,
jen díky mě jsi si několikrát musela do ruku žiletku vzít
a ve svém zápěstí rýt,
dokud se neobjevila krev rudá...
Byla jsi se mnou bez štěstí chudá...
Jizvy na Tvém zápěstí byli mou vinou,
stále jsi mi říkala ať si najdu jinou,
nechápal jsem proč, ale teď už to vidím,
Tvou duši jsem takřka zmučil,
jen radosti z utrpení jsem Tě učil...
Tím vším jsem asi vinný,
vím, že musím nést odpovědnost za své činy
a nemůžu se divit, že Tvá láska ke mě zašla,
vždyť jen slzy a utrpení jsi v mém objetí našla,
tak co po Tobě vlastně žádám?...
...vím myslíš, že jak Tě připravit o lásku bádám,
ale to není pravda a já Ti to ukážu,
naposledy Ti svou věrnost dokážu
a vzdám se Tě, už neuvidíš mě již více,
už nepohladím Tvoje líce
ani Ti neutřu slzy...
Vím, že to všechno přišlo ve špatnou chvíli, brzy...
...ale vím, že máš důležitější věci na práci,
takhle se mnou jen zbytečně svůj čas utrácíš,
když se potřebuješ připravovat na příjmačky,
já v tom stále vidím nějaké háčky
a jenom Tě zdržuju, musíš mi to vysvětlovat,
tak já ty zkoušky vzdám...
Tvou budoucnost nad tu svojí dám...
...a nechám Tě věnovat se učení a Karlovi pak,
jen Ti chci dokázat, že nejsem další lidsky drak...
Snad jednou pochopíš co mě k tomu vedlo,
snad uznáš správnost mích činů,
nechci riskovat, že nezvládneš ty zkoušky,
nechci za to nést vinu...
Škola a Karel teď musí Tvou prioritou být,
není důvod proč by Ti na mě měl čas zbýt...
Bude to tak lepší, určitě pro Tebe, potřebuješ tuhle změnu...
Můj život za nic nestojí, nemá žádnou cenu...
Vždyť sama jsi řekla, že stále jsi mi přinášela oběti,
tak už to přestaň dělat, to po Tobě nemůžu chtít,
vím, že dokud mě vídáš, nemůžeš šťastná být...
Dál to takhle nejde,
říkáš, že ke mě cítíš zodpovědnost, nech to být, však ten pocit jednou přejde...
...za nedlouho si už ani nevzpomeneš na to, že jsi mě znala...
...na to, že jsem byl první komu jsi své srdce dala...
Doufám, že Ti Karel pomůže k zapomnění,
vždyť z Tvých citů ke mě už nic v Tvém srdci není...
Zapomeň na mě a žij dál,
nikdy nezapomenu na ty chvíle kdy jsem se s Tebou smál...
Nebo když jsem na Tvém maturitním plese s Tebou tančil,
než princezna jsi byla krásnější,
než měsíc v úplňku jasnější
a i hvězdy Ti záviděli Tvojí krásu a Tvoji chůzi ladnou,
v tu chvíli všechny krásy světa před Tebou vadnou
a Tobě se v tu chvíli klaní,
když jsi se stale všech krásných víl na světě paní...
Když držel jsem tu krásu v dlaních a pomalu s Tebou tančil do noci,
pomalu utíkal čas a blížil se k půlnoci,
byla jsi mojí Popelkou a já byl princem Tvým,
když jsi odcházela na chvíli jsi přitiskla své rty k Těm mým...
Bylo to poprvé co jsem princeznu políbil...
V tu chvíli jsem Ti lásku věrnou navěky přislíbil...
Netušil jsem, jak nádherná budeš v tu osudnou noc,
stále máš nad mým srdcem moc...
Nezůstal mi však po Tobě ani ten střevíček,
jen pár fotek z noci co jsem Tvým štěstím chvíli byl...
Doufám, že alespoň tenhle zážitek se Ti do paměti vryl
a vykouzlí, alespoň jednu hezkou vzpomínku na mě během toho večera,
kdy dojetím jsi brečela...
Byl to nejkrásnější večer mého života,
už jen ten večer stál za to, že mě nyní drtí samota,
ale já jsem šťastný, že jsem s Tebou byl,
vždyť jen díky Tobě jsem poslední tři roky žil...
A za to Ti je mé srdce vděčné,
chová k Tobě city nekonečné,
ale vím, že jednostranná láska nosí jenom bolest a změní srdce v prach,
chápu, že za poslední tři roky jsem byl Tvého štěstí vrah...
A teď už jsi našla někoho kdo rozjasňuje Tvoji líc,
kdo dává Ti radost, naději a možná mnohem víc...
Asi to tak mělo být,
Tys měla najít štěstí a já tu měl sám zbýt...
...asi to je můj trest, za vše čeho jsem se kdy dopustil,
trest za to, že jsem Tě dříve hledat štěstí nepustil...
A já ho přijímám a nehodlám se zda je přiměřený přít,
vím, že to tak prostě musí být...
Je to jediné řešení jak Ty štěstí můžeš dojít,
vím, že si Tím musím projít
ale doufám, že uvidím jen to jak nalezla jsi štěstí
a Tvé úspěchy,
alespoň to mi dá malý pocit útěchy...
...buď prosím šťastná, za nás oba...
V mém srdci vůči Tobě není žádná zloba...
Jsem Ti vděčný, za to, že jsi mě milovala...
Jsem Ti vděčný za to štěstí cos mi dala,
během těch tří let co jsi byla se mnou,
během těch chvil kdy směl jsem hladit kůži Tvojí jemnou...
...za to vše Ti poděkovat chci, já vážím si Tě,
vím že nechceš slyšet moje chci Tě,
ani netoužíš z mých rtů slyšet jak Ti to sluší,
po čem toužíš moje srdce tuší...
Chceš být zase skrytá v jeho obětí a nemuset vidět mé oči,
chceš být s ním, jen ať se Ti hlava láskou točí...
...po ničem jiném netoužíš,
stále mi opakuješ, že se bez něj usoužíš
a já to poslouchat musím,
je to můj trest...
...Říkáš ať pomoct Ti zkusím,
že to musím snést,
že pomáhám Ti ke štěstí když Ti radím co dělat máš,
že když Ti neporadím, tak štěstí nepoznáš,
že mojí vinou propadneš smutku, když Ti radu nedám,
stále správná slova hledám
jen abych Ti dokázal říct co bys slyšet chtěla a co by Ti pomoci mělo,
stále nevím jak Ti radit aby to špatně nevyznělo
a abys pochopila, že jen to nejlepší chci pro Tvé srdce a Tvou duši,
vždyť víš jak mám rád když se směješ, jak Ti úsměv sluší...
Nenávidím Tvé slzy, srdce mi trhají,
můj život do temnoty vrhají
a vždy si je dávám za vinu, i když už nejsi moje...
...stále mi přijde, že přidávám další jizvy na srdce Tvoje...
...a to nechci dále, musím z Tvého života zmizet a ničím se stát,
nechci aby ses kvůli mě dál trápila, přestaň mě znát...
Budeš to tak lepší, vím, že najdeš štěstí...
jak sama jsi napsala: Jednou přijde, držím pěsti...