Chybíš mi víc než kdy před tím,
tak pojď mi dát hebkost svou za víčka,
pevně mě chytni a odnes na zápraží,
jen přijď jsi mě tu něžně hýčkat,
už čekám s nataženou paží…
Postrádám Tě jako Sahara kapičky vody,
však vzduch je vlhký a já zvládám krásně žít,
poklidně vzpomínám, aniž někdo tuší,
chci poslouchat srdce Tvé nahlas bít,
tak neotálej a pošli mi jeho tóny,
už bedlivě poslouchají mé uši…
Postrádám Tě jako hora sněhovou sukničku,
stejně jak trávě chybí slunce na stráních
a úplňku ten spící nov,
chci ležet na Tobě stočená v klubíčku,
a říkat Ti, jak děkuji nastotisíckrát,
tak naber rychlost a vezmi mě do dlaní,
už utápím se v tom moři slov…
Chybíš mi víc než cokoliv na tomhle světě,
už máš mě plně ve své moci
a já se myšlenek na Tebe neoprostím,
tak dej mi své doteky k snů plné noci,
bříšky prstů polechtej ty mé boky,
mé nitro se do Tvého halí,
tak pojď se ke mně konečně přiblížit,
už dlouho volám Tvé kroky…
…a vyhlížím Tě v dáli…
chybíš mi víc, než kdy dřív
chybíš mi v každém dni nastokrát
že básním pro Tebe žádný div
ač bych se za Tebou radš jela smát...:)
20.05.2011 14:28:00 | šuměnka