Fénix

Jsou kapky deště osamělé
když se tak snáší z dlaní?
A tvoje ruce na mém těle-
jsou odměnou či zbraní?

Kdysi jsem řekla: Líbej, smíš.
Ty utekls' z mých pout.
Dnes je ti skoro na obtíž
když nechci podlehnout.

Kdysi jsem řekla: Ruku mou
v té svojí můžeš mít.
Nezraňuj. Nechtěj světlo tmou
jak víno vodou křtít.

Tys odešel bez loučení.
Z mých křídel setřels' pel.
A ruku mou, mé toužení,
jsi spálil na popel.

Že fénix, v popel proměněn
znovu se z něho rodí,
je jenom blud, májový sen.
S tím u mě nepochodíš.

Nečekej, že se navrátí
to jednou zakopané.
Když láska v prach se obrátí,
už z něho nepovstane...