V labyrintu tvých vzpomínek
jsem matrikář tvého srdce
kde umírají a rodí se vztahy
jako ze slz pramínek
co rozbouří vír v řece
a všechny tvoje snahy
o lásku a city
o naprostou dokonalost
která ale v životě není
to kouzlo,jsi jen ty
a tvoje zralost
co vše v dobré promění
a pak…..i ty
najdeš toho pravého
sice nebude mí křídla
takový tu totiž nejsou
a pak…..i ty
najdeš toho neznámého
jako do chodníků,když vsákne křída
kde první dětské sny vzejdou
a pak,i ty tvoje se vrátí
jako po zimě ptáci
je těžké když je člověk ztratí
ale stojí to,za tu práci
přehradit všechny řeky
a otočit kameny
prostě vzít si je zpátky
už žádné breky
stačí jen zažehnout plameny
nehynoucí lásky!
Tvé dílko je úchvatné... skutečně. Dobře se mi četlo a lehoučce jsem se zamyslela. Děkuju.
10.07.2011 09:30:00 | NikitaNikaT.