Kroužíš tu kolem jako Motýl Smrtihlav,
vražedně krásná se mi zdáš,
jsi jako saň, jež oheň chrlí ze svých hlav,
jestli to pálí, se mě nezeptáš.
Pálíš mě jako oheň, jako láva rozlitá,
a snad i cejch mi vypálíš,
na konci tunelu snad světlo blikotá,
a tma je jako zemská tíž.
To, že jsi víla, občas v noci se mi zdá,
neumíš být sama, v tom to vězí,
potáhnou jednou krajem vojska vítězná,
kdo nebojuje, nezvítězí.
Zakrouží nad krajinou Motýl Smrtihlav
a krysy vylézají z děr,
nechci být louže, raději chci být splav…
Zase se těším na večer.
No a co, že jsou starší? To na tom nemění, že seš génius, ty trudlo! :-) A na horách bylo kouzelně, asik milion metrů sněhu a vůbec. A pak jsem přijela domu a onemocněla jsem :-))) Takže flákando asik tři milióny... A sice mi je málo, ale deset ne! :-D Maj sa (jo a mimochodem, tadle básnička je za stovku, jak jináč :-P)!
09.02.2006 17:00:00 | Králík
nevím proč, ale Smrtihlav se mi neodvratně spojuje s Landou... :) ale co, je pěkná
08.02.2006 14:30:00 | Nausika
Pokiaľ je tá dievčina taká ako píšeš v básni,
navrhujem ,aby si bol ostražitý.
Ináč báseň ,OK!
08.02.2006 12:28:00 | džemo
Mám tě za sto. Když však uvážíš, že ravinovaná přitažlivost ženská je úklad, který na nás strojí tchýně příroda, no nevím.
08.02.2006 10:24:00 | pla-ton
Mám tě za sto. Když však uvážíš, že ravinovaná přitažlivost ženská je úklad, který na nás strojí tchýně příroda, no nevím.
08.02.2006 10:24:00 | pla-ton
má takovou zvláštní melodii a překrásný metafory a přirovnání = tleskám
08.02.2006 10:19:00 | Skalnička