Kam chodí spát naděje
když doufáš
že láska do srdce se nalije
když zoufáš
umřeli jsme do zátiší
v krajkách moře
vlny šumí a neslyší
tep hrudě v hoře
zkamení vzducholoď
poháněná slovy
a co lodivod
proč perlu loví
na dně
a ne v srdci
proč to bolí tak ladně
a tak brzy
proč tělo chřadne
a tebe mrzí
naše setkání
a pramen co tryská z očí
když v tobě pukla skála
proč ti teď,strach nahání
láska co končí
když jsi se jí tak bála!
Velice dobře podané, s jistou zamyšlenkou a city, kterým člověk neporučí, protože láska buď je, cítí se, bo není a člověk to necítí... někdy jsou malé pochyby, či jistá zvyklání, ale čas všecka uskalí zahání. ST!***
17.07.2011 10:22:00 | NikitaNikaT.