Krvácím

Zase utápím se v sebelítosti.
Na místa, kde budu moci působit bolesti
rýhou v srdci vylévám džbán s city,
ostrými jak břitké a řezavé nožů břity.

Se zbořenými mosty za zády,
s tužkou v ruce dělám z citů na papíře estrády.
Hleděti na svou minulost na tváři s lehkou vtipností?
To by bylo jen výrazem největší slabosti.

V depresích, vložených do ztracených písniček
krvácím své city a ještě ten kousíček
srdce s melodií o nouzi největší krásy,
do dalších krvácejících básní.

Nemohu dýchat bez vzduchu, kterým jsi ty.
A nemůžu změnit, že nechceš vědět, co mám na srdci.
Tak krvácím svoje city jako trhání stovkou psů
a oddávám se melancholii nenaplněných snů.

Krev.

Na papír kapky krve citů píši.
Přeju si vykrvácet svou básnickou krizi.