Anotace: věnovaná / z archivu chvílí, co se vryjí až na dřeň... / stesk je silný protivník
jseš naprostej lidskej originál a i básně zní podle toho... udivující
30.07.2011 11:48:00 | drsnosrstej kokršpaněl
A pro to jaro
křehce voňavé
stálo to za to
vzít ho do dlaně!
Jsi úžasná!
26.07.2011 06:38:00 | hloubavá
Na prázdno polykám
a lapu po dechu
pod kůži zajelo
spřežení něžných rtů
Nádhera!!!
25.07.2011 21:59:00 | labuť
To je zase nádherná báseň!
Stesk svírá duši nebohou
ztemnělou oblohou
do srdce vzpomínky sází...
25.07.2011 21:05:00 | CULIKATÁ
co řící
jsme stvoření snící o slasti
kročejích kde taje sníh
láskou oblečení když hodujeme
sami sebe
do dna prožívání
žebráci i páni
zlato i kamení
vábení i trápení
vše co v tu chvili chceme
jdem vstříc lásce i zatracení...
25.07.2011 21:01:00 | Mbonita
Zdá se, že i On teď usmívá se a vzpomíná, že tvá slova jsou pravdivá. A že nejsou jen tak ledajaká, jsou úžasná.
ST
25.07.2011 20:48:00 | Kars
Nádherné, skutečně nádherné dílko... dějové, ale hodně citově zabarvené, jako bych slyšela dusod nebeského koně, cítíla jemný šumivý vánek těch křídel... a cítila vůni nezkrotnosti... naplněná touhami a slovy, která čekají...
25.07.2011 19:45:00 | NikitaNikaT.