Anotace: Mám na sebe vztek...že tě ani trochu nedokážu nesnášet...že i přes to všechno, mi stále chybíš...
až měsíc rozteče se
a zkape ti na polštář
já budu věřit dál
na tiché rozhovory
v nočním světle
a lásku
ano lásku
křehčí než benátské sklo
než vánoční ozdoby
a na vášeň
a lítost promarněných nocí
až jiná zaklepe ti na dvěře
a ty polibek ji ve tvář dáš
já
budu žít dál
pro lásku
pro naději
déšť v horku
a žluté tulipány
pro můj svět
a věčný touhy
a pro věrnost všech dalších dní...
Silné až emoční, ale za to upřímné... a to je dobře. Vše je jen o nás lidech, o tem, jak se zachovámě... ale člověk by neměl trpět z každou cenu, zalévat suchý květ, jež nikdá už nevykvete.
14.08.2011 09:47:00 | NikitaNikaT.