Tma spouští déšť
a já řekla běž!
za svým snem
a dones mi v něm
malou naději
že vrátíš se později
Snad...
není to tak
že Tě volám
a stále hledám
každou noc
Nespím...
bojím se moc
že se už nevrátíš!
a Ty zase pršíš...
To stále v kapkách se k Tobě vracím,
já vím, že poté Sluncem se Ti zas strácím,
ale jsem-li paprskem slunečním,
snad nebudu poté měsícem smutečním,
až noc vezme svojí vládu,
na obloze pro Tebe... jenom budu zářit.
Kett, prvá slůvka, ktrá mne napadla.... ST!*** Tvé dílko, ač pro mě nádech smutku má, přesto je mně tak trošičku blízké... dneska, pač se mně stýská.
14.08.2011 09:02:00 | NikitaNikaT.