Nedávno jsem poznala super kluka,
sice jen přes internet a volání,
a teď trošku zažívám ve svém nitru muka,
ale myšlení na školu a na věci, co mě baví to zahání.
Jmenoval se Martin,
a doufala jsem, že to delší dobu vydrží,
ale včera jsem dostala špatný nástin,
a už se to vrátí na tu stejnou krásnou vlnu stěží.
Nejspíše se vrací ke své bývalé,
trošku mě to zranilo,
je to strašně nemilé,
a včera mě to k pláči dovedlo.
Nechápu ten život, proč ty rozchody hned,
se tak brzy po sobě odehraly,
není vůbec sladký jako med,
a mě veškerou naději odebraly.
Proto asi život nechám plynout jako vodička,
aby mi našel on toho pravého,
abych brzy už nebyla samotná holčička,
osud mi musí najít toho správného.