Na dnu srdce

Zlatovlasé rusalky
tančí rumbu na měsíci,
mažou slané ospalky
záři ještě napůl spící…

Hvězdami prší
mezi nás,
křišťálovou sprchu pro vítěze,
odnáší nám zemský čas,
odplouvá všechno vzdálení
a já jiskřím
ve Tvé hedvábné něze,
do Tebe navěky
v motýlím schoulení…

Hladím Tě,
po týdnu chybění…
Za šumění křídel světlušek
hledám cestu
kam až srdce Tvé kluše
a poslouchám ty vzdechy
sotva slyšitelné…
Jsem Tvá Mořská Panna,
až do samotného rána
za táhlými nádechy
jasné noci,
v zelených hladinách
už dlouho tonoucí…

Vlíbávám Ti
na rty věčné úsměvy,
a prosím, ať zůstanou…
Dýcháme sladkou skořici
a jemné záchvěvy
hořících svící,
cítíme,
jak vrhají stíny
do celého těla
a teplých dlaní,
jak chrání naše činy
vzájemného
dotýkání…
Těším se,
až sbohem dáš
tomu stýskání,
co v nás dřímá…

Pláš mi,
pláš,
až na dnu srdce…
A pořád Tě mám
před očima…

Tohle nikdy nesmí skončit…