Jaro
Jaro
Letos z nenadání přišlo na mě jaro
A tou svojí rosou boty urousalo
Letos na mě jaro přišlo z nenadání
Škrabu koušu kopu nikde nemám stání
Přišlo na mě jaro zase z toho šílím
Ve snech miluji se věším se a střílím
Ode dna až k nebi a zas klesám na dno
Ono milovati vážně není radno
Ono není radno projevovat city
Každý smí si kopnout tak si kopni i ty
Když si do mě kopneš tak to bolí tuze
Každý cit být musí trestán po zásluze
Neunik jsem trestu jaro je tím vinno
Teď se z lásky léčím je to smutný kino
Je to smutný kino v noci sebou házím
Ale houby jaro za to můžou žlázy
Když pracují žlázy se sekrecí vnitřní
Mozek drží hubu rány ty se jitří
Mozek drží hubu schovává se v rohu
Každé jaro skončí díky pánu Bohu
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Nejlepší je jaro pozdní, to se každá žláza zklidní. Vyběháž to, hochu, v parku, nebo potkáš slečnu Šárku.
- a tto je tta llepší alternativa.
Mimochodem já mám před domem půl metru sněhu a ptáci ne a ne řvát.
17.02.2006 14:35:00 | Petr Miroslav
Ty seš...idža! Je to krásný. Já miluju jaro, páč je to nejkrásnější období v roce, takže každou básničku na tudle tématiku vítám...a tadle je vážně povedená. Za stováka, jak jinak!
13.02.2006 20:21:00 | Králík
Jejky, takhle poeticky jaro vidíš?
Obávám se, že mu trošku křivdíš... :o)
Napsáno skvěle, jak jinak u tebe... :o)
13.02.2006 11:15:00 | Cecilka
Teda takovýhle jaro?! Ještě nezačalo a ty už bys ho nejradši zkopal?! Tolik holek je na světě a ty pořád nic?! Nevěš se...bude líp ;-)
13.02.2006 11:00:00 | no
