Zlatá klícka
Zlatá klícka
Anotace: .................
Ve stínu rozkoší půlnočních rán
Načrtnu vrásky si tuší
Tak jako smutek, co ve mně byl zrán
Přeměř je, vím, že mi sluší.
Neváhej, svobodu navrať nám
Nenech se svázat tím zlatem
Pro jeho odlesk a chladný klam
Sami se dost často matem.
Jak v kapse topaz z jemna chvíle
Talisman šťastných setkání
Rozmetá tělo v dravé síle
Teď marně vzýváš klekání.
Do chřtánu potvory nechtěj se dát
Snad radši v propasti navěky spočiň
Nebo já sama pak budu tvůj kat
Aniž bych věděla, že páchám zločin....
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Víš na chvilku jsem se sem dostal a přečetl..Máš zcela jistě v některých věcech pravdu.A ani ode mě nebylo všechno správné.Těžko říct, jestli mám co jsem si zasloužil.A vlastně ani nevim jestli se mnou budeš ještě někdy mluvit.Je to těžký a bolí to..
08.10.2011 11:38:00 | Madanik
Děkuji Bambulko, ono to není tak úplně o mně, jako o lidech, co nemají odvahu radikálně změnit svůj život, kteří se bojí nejisté budoucnosti a tak raději zůstávají v jisté, nešťastné přítomnosti. Případně o těch, kterým je luxus života bližší než vlastní svoboda.. Ale čeho si může člověk vážit víc, než svobody?!
O tom by se dalo hodně polemizovat.
07.10.2011 06:23:00 | Princezna.Smutněnka
... a jejda, tady je někdo Princezna.Smutněnka :-( ...
...
zatřep křídly,
uleť z klece
navěky přeci
být spoutána
nechceš ...
... nebo ano?
...
a tak jednoho dne
rozepjala křídla
a vylétla ven
kroužila po obloze
a byla šťastná
až mnohem později
si uvědomila
že ta klec vůbec nebyla
zamčená
to jen ona
nechtěla vidět
a bála se
... sama sebe ...
***
Vyjádřeno silně, moc smutně ... ST.
07.10.2011 05:39:00 | Bambulka
