Stará pohádka.

chtěl jsem ti chaloupku maličkou dát,
zatím ji umím jen namalovat.
Snad se ji dočkáme v tom našem životě,
pak budeš peřiny větrat si na plotě.

A vedle hrníčky na planˇky navěsíš,
neříkej milá má že už se netěšíš.
Bude nám blaze jak ve staré pohádce,
budem si ve stínu vyprávět o lásce.

Že ji už na světě u lidí ubývá?
Atˇu nás zaklepou,nám lásky přebývá.
Né že by u nás ji nebylo třeba,
lásky se nepřejíš ,ani tak chleba.

O chleba se dělíš a hladu nemaje,
po dávce lásky i zlé srdce roztaje.
Zlých srdcí na světě ještě je dosti,
vidˇ že nás to milá přivádí k zlosti?

Zlobíme se na ty kteří to tak řídí,
že kolem nás je stále málo štˇastných lidí.
Doufám než vezme si nás oba země,
že polepší se to lidské plémě.

Před námi mnoho už jich tady bylo,
nikomu se to však nesplnilo.