Lentilka

Šest vajglů a popel už schází jenom ten motel, ten motel kde z člověka zbyde jen popel.
Je to tak lehký a krásný, chybí jen slečna s úsměvem krásky.
Je to už jedno, když v ksichtě mám vrásky, žil sem jak zvíře, však bylo to krásný.
Mám u krku břitvu, chci skončit to z lásky k tý slečně se jménem tak krásnym.
Já znám ji pár chvil, však díky Daniele sem pochopil, že smrt je něco tak nádherně zvláštní, když člověk ví, že nikdy neuvidí cíl a tak se ptám proč tu bejt dýl?