Anotace: Zase jedna ze šuplíku.
Někdy mám chuť zalízt jako toulavej pes
někam do stínu a tam tiše chcípnout,
ale mám strach,
že by mi nikdo nepřišel na funus,
a tak se plahočím blátem
a nemám koho pohladit.
Ono se to stejně už moc nenosí.
Nemám ani jistotu panelákovýho televizního štěstíčka,
ani velký donkichotský srdce,
a tak se toulám po barech a putykách,
opíjím se pivem a lacinou kořalkou
a snažím se na tebe zapomenout
nebo tě potkat,
abych za maličkou chvilku hloupý naděje
zaplatil věčnou beznadějí.
A až tvůj obraz jednou nahradí jiný,
řeknu si v duchu:
"Sbohem, motýlku!",
jako už tolika před tebou,
ale bude mi to vážně moc líto.
05.02.2007 08:05:00 Marcella
... je smutná ... Járo ... psáno včera před spaním ... nějak jsem se zpotila ... asi povolila soustava nervová ... a nutila mne hodit na papír pár keců ... a tak jsem si v duchu říkala, jak mi to ještě dlouho vydrží psát v obrazech vlastního života .... tak o tom to asi je ...
09.03.2006 17:07:00 uživatel smazán
10000000000000000000000000000000000000000000000%!!!
08.03.2006 11:25:00 Petr Miroslav
Popleto neser MI s tím věčným mentorováním. Chyb děláš jak v bordelu průvan a já při tvých komentářích slzím.
Sbohem motýlku je dobrý, hodí se to k atmosféře - asi bych napsal "di do prdele krávo" jenže to by se asi moc nehodilo, že jo? JO a v nesmrdím (což je velmi pěkné) by se to hodilo.:-)
01.03.2006 11:30:00 Bajaja
Atmosféra Tvé básně je tak hustá, že by se dala krájet. Dal jsem si ji na třikrát.
01.03.2006 11:27:00 Valerij
Sbohem motýlku!
Tohle je asi jediný co na tý básni nebudu moct překousnout - zbytek ale dobrý. Sbohem motýlku! Ty vole!
01.03.2006 11:06:00 Cecilka
...nemít koho pohladit,
to chutná stejně,
jako když ti pohlazení chybí...
k životu doteky patří...
01.03.2006 10:43:00 Mirka Hedbávná
nemusí, motýlci bývají občas přelétaví...a možná je jim to také líto