Někdy mám chuť zalízt jako toulavej pes
někam do stínu a tam tiše chcípnout,
ale mám strach,
že by mi nikdo nepřišel na funus,
a tak se plahočím blátem
a nemám koho pohladit.
Ono se to stejně už moc nenosí.
Nemám ani jistotu panelákovýho televizního štěstíčka,
ani velký donkichotský srdce,
a tak se toulám po barech a putykách,
opíjím se pivem a lacinou kořalkou
a snažím se na tebe zapomenout
nebo tě potkat,
abych za maličkou chvilku hloupý naděje
zaplatil věčnou beznadějí.
A až tvůj obraz jednou nahradí jiný,
řeknu si v duchu:
"Sbohem, motýlku!",
jako už tolika před tebou,
ale bude mi to vážně moc líto.
... je smutná ... Járo ... psáno včera před spaním ... nějak jsem se zpotila ... asi povolila soustava nervová ... a nutila mne hodit na papír pár keců ... a tak jsem si v duchu říkala, jak mi to ještě dlouho vydrží psát v obrazech vlastního života .... tak o tom to asi je ...
05.02.2007 08:05:00 | Marcella
10000000000000000000000000000000000000000000000%!!!
09.03.2006 17:07:00 | Králík
Popleto neser MI s tím věčným mentorováním. Chyb děláš jak v bordelu průvan a já při tvých komentářích slzím.
Sbohem motýlku je dobrý, hodí se to k atmosféře - asi bych napsal "di do prdele krávo" jenže to by se asi moc nehodilo, že jo? JO a v nesmrdím (což je velmi pěkné) by se to hodilo.:-)
08.03.2006 11:25:00 | Petr Miroslav
Atmosféra Tvé básně je tak hustá, že by se dala krájet. Dal jsem si ji na třikrát.
01.03.2006 11:30:00 | Bajaja
Sbohem motýlku!
Tohle je asi jediný co na tý básni nebudu moct překousnout - zbytek ale dobrý. Sbohem motýlku! Ty vole!
01.03.2006 11:27:00 | Valerij
...nemít koho pohladit,
to chutná stejně,
jako když ti pohlazení chybí...
k životu doteky patří...
01.03.2006 11:06:00 | Cecilka
nemusí, motýlci bývají občas přelétaví...a možná je jim to také líto
01.03.2006 10:43:00 | Mirka Hedbávná