Světluška

Anotace: naděje ve světle, které stejně nakonec pohltí tma

Sedíme..
Sedíme na proti sobě,
v nějaké malé, temné
místnosti,
bez oken

Opíráme..
opíráme se zády,
o chladnou zeď,
s rukama opřenýma
o kolena,
ani jeden z nás,
se neodváží pohnout

Je slyšet jen tlumený dech
a ve vzduchu poletuje zášť

A někde, někde
mezi námi,
prosvítá jasné světlo,
to světluška,
nás mlčky pozoruje

Cítím..
cítím tvůj pohled,
ale nemůžu zvednout
ztěžklé oči,
od prachem pokryté podlahy

Vidím..
vidím v něm stopy,
jistě staré,
snad kdysi patřívaly,
nějakému páru

A slyším..
Slyším, jako by si šeptal,
ty zrádný myšlenky,
dopadají na mě,
stejně,
jako tvý jedovatý
slzy

Zvedla..
Zvedla jsem oči,
proč jsem to jen dělala,
vypadáš unaveně,
strašně jsi od posledně,
zestárl

Ten pohled pálí..
Pálí mě
a kreslí mi
prapodivné obrázky,
po rukou

Děsíš mě..
Děsíš a chci se bránit,
zarývám nehty pod kůži,
a rvu kusy,
sama,
sebe,
jen abych tě nemusela,
poslouchat

Máš..
Máš slzy v očích,
ale pohled na mě,
tě nutí k úsměvu

Ale mě,
mě to teda směšný nepřijde,
Krčím se,
země mě zebe,
zakrývám uši
a nesmyslně se klepu..
Asi pud sebezáchovy

Nervózní..
jsi nervózní,
asi už se nemůžeš dočkat,
kdo ví,
ale neboj..
už jenom chvíli

Všechny..
Všechny ty kapky,
směřují k jedné,
části těla
a cestou
ničí
ty ostatní,
co ze mě zbylo,
patří ted tobě,
ano,
vzdala jsem to

Doufám..
doufám, že jsi spokojen,
těžko říct,
snad máš to,
co jsi chtěl

Teď spíme..
Spíme oba,
v opačných rozích pokoje,
nastalo úplné ticho,
pokojem voní zoufalství,
každý tak sám,
ale přesto v jednom,
totožní

A uprostřed pokoje,
teď už někde u země,
poblikává světluška
a i ona,
čeká,
až její světlo,
jednou na dobro,
pohasne