Anotace: Sem včera zase něco písnul. Taková banalitka. Snad to nebude úplnej prů...švih.
Jen oči setkali se beze slov a spěchu
Jen letmý polibek pár doteků nic víc
A v tichu ozvěny vzrušeného dechu
Ona a on a světlo zřítelnic
A on jí šeptal spoustu něžných slůvek
Která se často říkají jen tak
A ona věřit chtěla zbavila se vůle
Když spolu kráčeli přes potemnělý park
Pod stromem na lavičce se pak milovali
Ona mu všechno dala on si všechno vzal
Ta touha bolestná ta touha která pálí
A rozum láska city stály opodál
Zašeptal jenom díky než se ztratil ve tmě
Už měl co chtěl víc nemohla mu dát
Ve vzduchu zůstaly viset věty vzletné
Slovíčka: Miluji tě! nebo Mám tě rád!
:'-( Ty vogo...!
23.03.2006 19:44:00 | Králík
:'-( Ty vogo...!
23.03.2006 19:44:00 | Králík
Pěknej příběh:-), ale ty slova na konci se v té tmě budou opravdu těžko hledat.
15.03.2006 17:26:00 | grázlík
V letu jsem jí nějak minula...
a příjemným povětřím mi kolem uší zadula... :o)
15.03.2006 11:51:00 | Cecilka
Hmm, no tak ja nevim. Mne se i v celku libi takhle se vsim vsudy. 100
14.03.2006 15:19:00 | BlackTangerine
První sloka mi k tomu nějako nesedí, přestože je pěkná a uvádí do básně, na mě spíš působí jako trocha ne úplně logické vaty..
Závěr básně je, abych tak řekl, dost klasický.
14.03.2006 13:51:00 | Bajaja
Ty čteš moje myšlenky, nějak moc mi mluvíš z duše. Čím to asi bude...
14.03.2006 11:55:00 | ještěrka