Duševní hemoragie

Otáčím se blíž a blíž,
mnohdy nás cesty odvanou dál.
Uvidím jen prázdnou spíž
a čistý chladný sál…

Bloumat chmurně zvadlou krajinou,
Najít místo sluncem prosvícené,
Jsou všechny jeho myšlenky na jinou
A mé srdce je temnotou rozlícené.

Uvědom si sílu stisku,
když s lehkou ladností odchází,
dojedl i plnou misku
On ví, že dostal duši do nesnází…

Protože opustil mě, celou!