Anotace: Zase jedna prastará.
Pojď dál
Hlas mi přeskakuje
Sedíš vedle mě
V mlze
Nebudu ti lhát
Že nevím co je chlast
A jak se dělají děti
Jenomže co nám zůstane
Bez trošky lží
Vždyť každá hra má svoje pravidla
A bez nich nelze vyhrát
Mám touhu Ikarů
Přiblížit se ke Slunci
Vzít tě za ruku
Ticho se prochází místností
A vráží do stěn
Jako opilec
Oknem se prodírá Měsíc
Stejně hloupej kamarád
Jako já
Věčnej štvanec
A trosečník
Venku si povídají stromy
A my nemáme co říct
Prázdná místnost
Prázdný večer
Prázdné já
Oči utopené ve zvětralém pivu
A já chci bláznivě křičet
Že tohle jsem přece vůbec nechtěl
Ale je pozdě
Zase jsem všechno prošvihl
Promiň
28.03.2006 15:10:00 šuměnka
jo..tohle kdybych věděla
tak těžko bych tu seděla..tak sama!!
až fakt ten někdo předělá
tak vážně budu veselá..šumící dáma :o))
28.03.2006 14:58:00 šuměnka
jsem jen člověk..vždyť to víš
a snad proto..a tím spíš
se mnou bývá někdy kříž :o))
šlo spíš o podporu..než o básnění..
28.03.2006 11:37:00 ZZuzkAA
Mám ráda prózu...je mi bližší než "obyčejná" báseň...dokážu se do ní více vcítit. A k téhle se ještě určitě vrátím. Hodně mě zaujala...
28.03.2006 11:06:00 JirkaS
Hodně niterné, hodně zajímavé (ticho naráželo o stěny jako oplic aj.). Ano, takto forma se mi líbí.
J.
28.03.2006 11:01:00 Hančí
A ejhle popleta-proč taky něco nenapíše viď, možná četlo by se i nám líp...promiň to sem nepatří...A k té tvoji ode mně: pravdivá stará, líbí se mi.