Pojď dál
Hlas mi přeskakuje
Sedíš vedle mě
V mlze
Nebudu ti lhát
Že nevím co je chlast
A jak se dělají děti
Jenomže co nám zůstane
Bez trošky lží
Vždyť každá hra má svoje pravidla
A bez nich nelze vyhrát
Mám touhu Ikarů
Přiblížit se ke Slunci
Vzít tě za ruku
Ticho se prochází místností
A vráží do stěn
Jako opilec
Oknem se prodírá Měsíc
Stejně hloupej kamarád
Jako já
Věčnej štvanec
A trosečník
Venku si povídají stromy
A my nemáme co říct
Prázdná místnost
Prázdný večer
Prázdné já
Oči utopené ve zvětralém pivu
A já chci bláznivě křičet
Že tohle jsem přece vůbec nechtěl
Ale je pozdě
Zase jsem všechno prošvihl
Promiň
jo..tohle kdybych věděla
tak těžko bych tu seděla..tak sama!!
až fakt ten někdo předělá
tak vážně budu veselá..šumící dáma :o))
28.03.2006 15:10:00 | šuměnka
jsem jen člověk..vždyť to víš
a snad proto..a tím spíš
se mnou bývá někdy kříž :o))
šlo spíš o podporu..než o básnění..
28.03.2006 14:58:00 | šuměnka
Mám ráda prózu...je mi bližší než "obyčejná" báseň...dokážu se do ní více vcítit. A k téhle se ještě určitě vrátím. Hodně mě zaujala...
28.03.2006 11:37:00 | ZZuzkAA
Hodně niterné, hodně zajímavé (ticho naráželo o stěny jako oplic aj.). Ano, takto forma se mi líbí.
J.
28.03.2006 11:06:00 | JirkaS
A ejhle popleta-proč taky něco nenapíše viď, možná četlo by se i nám líp...promiň to sem nepatří...A k té tvoji ode mně: pravdivá stará, líbí se mi.
28.03.2006 11:01:00 | Hančí