srdce x rozum

Jdeš pomalým krokem,
větve stromů si ve větru tančí
chceš zpět to co bylo před rokem,
srdce ti v těle žalostně jančí.

Tvé nohy najednou zpomalí,
srdce říká: ,,Stát“..
zvedáš hlavu a díváš se do oken,
do oken dívky, kterou jsi měl rád.

Svá ústa pomalu otvíráš,
neboť srdce chce křičet z plných plic,
že její přítomnost postrádáš,
bojíš se ale zklamání, a tak neříkáš nic.

Stojíš tam jako kůl v plotě,
u nohy ti sedí černé kotě..

Tvé srdce chce z těla vystoupit
a říct jí, že máš ji stále rád..
Rozum však hodlá ustoupit
a navždy jí sbohem dát..

Vždyť tolik už bylo zklamání,
tak proč stále na jednom místě stát..
Srdce však rozum předhání
a ty nevíš, kudy dál se dát..

A tak tam stále jen tak stojíš,
a koukáš jí do oken..
Srdce zlomené v ruce držíš
už ale nechceš být otrokem..

Kotě co sedí ti u nohy,
teď bereš do náruče..
Schoulilo se ti na hrudi,
hřejí ho tvé teplé ruce..

Najednou máš chuť něco říct,
nadechneš se tedy z plných plic...
Ale slyšíš, jak kotě začíná příst,
a tak nakonec neřekneš nic...

Chápeš, že co bylo je už minulost,
kotě ti dalo sílu postavit nový most...