Strhaná nicotou uvnitř sebe
Pokouším se vstát a najít víru v tebe
V noci tě proklínám a ráno hýčkám
Hrůzný sám okamžik, kdy si to přiznám
Nevidíš pravdu, a přesto ji víš
Došel jsi daleko, chceš ještě blíž?
Řekni jen slovo a já se ti oddám
Pichlavou vášeň složíš mi k nohám
Vloupej se mi do srdce a spatříš jen iluzi
Všechno to krásné mě tolik mrzí
Vzdušné zámky se zbortí, až zjistíš
Slzy v mých očích a navždy zmizíš
je to hodně pocitové, ale právě proto asi se některé verše lámou mezi zuby, jsou toporné... s odstupem času si to přečti už bez emocí a myslím že to pak bude dobré dílko :-)
12.04.2006 08:17:00 | Buližník
Někdy si člověk ani sám neuvědomuje, že se něco vytrácí...Některé tvarově podobné rýmy doporučuji nahradit.
11.04.2006 14:16:00 | Krtica