Dala jsi smutku
vůni mandarinek,
když nadzvedlas oponu
těžkých řas
a mně se podruhé
ztratil hlas
zadušen zvonky konvalinek.
Nejhorší
ze všeho
je,
když motýl ztratí
křídla svá.
Já kráčím
od něho
a bojím se výkřiku
nového ticha,
co hrát mi bude
melodii černých kláves
na klapkách mého klavíru.
A až se snese
nový déšť,
tu vyjdu
křížkem žehnaje
vlažnému pláči obláčků.
Je krásné slunce
v západu
a smutný jeho stín,
zpěv ptáčků
s trylkem nápadu
a mrtvý harlekýn.
Tematika trochu podobná Konstantinu Bieblovi. Asi mi ho připomněla vůně mandarinek, slunce a harlekýn. Koukám, že je to již řada let, co sem báseň byla vložená.
25.08.2021 21:14:34 | H. Václav
Jsem ráda, že jsem jí četla, moc pěkná a s dovolením si ukládám;-) "ST"
04.06.2020 09:53:41 | jenommarie
Děkuji já tobě za zastavení. Je to jen písnička cínového panáčka z jedné mé hry mládí nezralého.
04.04.2019 00:42:10 | Jan Urban
Tvá poetická duše... :-) ..... Ten obtisk Tvé duše v této básni je nádherný....ST...
03.10.2016 00:33:00 | Tvořilka Lenka