Lásku vrátit do klína

Rozprášit city, jako prach?
Nutnost mozku, velí srdci,
popadá mě hroznej strach,
že budu žít jak ježek v kleci.

Vrána vzlétne nad krajem,
vločka k zemi sedne,
snad na lásku si nehrajem,
celá hrůzou zbledne.

Hladina potu stéká z tváře,
srdce háže ze spaní,
nedožil se svatozáře,
slza stekla do dlaní.

Odpuštění rozkoš nosí,
lásku zase naděje,
a svoji lásku tuze prosí
vrátit zpátky do děje.

Nebrat vážně hloupá slova,
poznat slova upřímná,
budu zkoušet pořád znova,
lásku vrátit do klína.