Pohlaď mi vlasy,
které nikdy dřív nikdo nehladil
Zazpívej mi píseň
jako gramofon, který se po letech rozladil.
I v tom skřípotu uslyším zas,
jak mile zní mému srdci tvůj hlas.
Vyprávěj mi pohádky,
které nikdy žádný autor nesepsal.
Až budu kráčet k tobě,
zatleskej tak, jak nikdo netleskal.
Jen pozor dej, ať nám nevyplašíš lásku.
Se soucitem v očích přejeď mojí vrásku.
Tam na čele trochu se krčí,
když strachy o tebe se mračím.
A nakonec z trávy upleť nám prstýnky
se stříbrnou rosou jako vsazené kamínky.
četla jsem vic tvých básniček, máš opravdu talent, z každé básně člověk cítí spoustu emocí, nádhera
13.07.2006 20:01:00 | Monass
to je moc krááásný, nerada čtu ty "básně" náctiletých o lásce a zklamání co nemají duši, hlavu ani patu....tohle je tak krásně procítěné až se mi zaleskla slza v koutku
13.07.2006 19:51:00 | Jats
To je nádherná básnička...
plná citů a pocitů...
Dojala mě...
je z ní cítit taková ta zváštní lidskost...
13.07.2006 16:57:00 | Skria