Seděla jsem v zahradě a
na dlani mi přistál motýl,
měl barevná křídla.
Chtěla jsem ho nakreslit,
ale on mi uletěl.
Zbyla mi jen vzpomínka
na toho motýlka,
on někam uletěl, já tu jsem sama.
Kam letěl? Nevěděl
ani to, že ho mám ráda.
Za chvíli přiletěl motýlek jiný
a svými křidélky rozehnal stíny.
Zas je mi veselo, mohu se smát,
děkuji motýlku, že mě máš rád.
když si vedle sebe postavím tvé dnešní dvě básničky, tak tahle se mě líbí víc. Život jde dál! Vždy nás čeká něco pěkného, jen tomu musíme jít vstříct a ne čekat na místě s rukama v kapsách. Posílám bodíky! :-)
01.08.2006 18:30:00 | K.a.Z