Slunce toulá se v kapkách deště,
duhový jas se vytrácí,
chci milovat Tě zas a ještě,
však láska má se potácí
na hrotu zkušeností.
Nebe v dlouhém šedém hávu
s růžovými mraky
ukazuje bleskem v davu,
že mohu být taky
milována.
Do zrcadel kapek deště
vstupuje již jiná tvář,
chci ji vidět zas a ještě
a zkoumat její zář
na cestě mého života.
Někdy se na té křitovatce
vyplatí chvilku zůstat stát...
a zavřít oči... jenom srdcem,
podvědomím se podívat...
;o))
13.09.2006 15:38:00 | Cecilka