Tvá slova ledová rozbila sen,
zůstaly fráze a gesta jen.
V pohledu tvém se vůbec nevyznám,
jsi jak šifra kterou nepoznám.
V žilách jen hořkost a žal,
tvé lásky jsem se tiše vzdal.
Kolem jen trosky na duši kal,
bahnem nicoty brodím se dál.
Peklo je ráj a noc je den,
ďábel mě kolem ramen vzal,
jsem nic pouze bláto jen.
Do ticha Amor zaplakal.
A zase budu jedovatá ;o)
k téhle už jsem komentář dávala...
že by ti představa ďábla v zádech
tolik moc učarovala?
Teda ďáblice zamosebou...
s ní totiž pocity nezebou... ;o))
20.09.2006 07:59:00 | Cecilka