Návštěvnost
Pod Tvým oknem
Pod Tvým oknem
a je to jak byla bys ve vysoké věži.
Tvůj úsměv ztrácí se, mizí mi do tmy
a tvůj tichý hlas tu slyším jen ztěží.
Tmou šlehl pár světel a tys mi utekla,
jak splašené ptáče, nehmotný stín.
Něco jsi řekla a něco neřekla,
a tak jen něco chápu a něco vím.
Stojím jak don Quichote, tasený meč,
větrný mlýn, to je dnes můj sok,
marně se rozhlížím, kam vést svou zteč,
stojím tu měsíc...půl roku...rok...
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskSmuténkové.
21.09.2006 16:04:00 | NikitaNikaT.
Já jsem tento druh rýmování nezavrhla nikdy.Protože je v něm skrytá melodie - další rozměr myšlenky a nálady básní vyvolané. Protože, pokud se báseň (byť sebelepší) podobá žebřiňáku drkotajícímu po kamenité cestě, jde špatně číst a v paměti po ní nezůstane ani stopa. Což rozhodně není případ Tvých veršů.
17.09.2006 11:01:00 | Branwen1
tanečnice - což ovšem neznamená že lépe, viď :-)
15.09.2006 20:54:00 | G.P.
:o)
bolavá chvíle...
chceš si jí vychutnat?
Proč tedy zůstáváš
tak dlouho
jenom
stát?
Že by tě přemáhal
jak protivítr strach?
Věř mi,
vážně stačí jen
zaťukat...
;o)
15.09.2006 15:44:00 | Cecilka
Ty ses nějak vyhnul otázce Vodenky?? :-D
15.09.2006 12:31:00 | Levandule
Vodenka - neomlouvej se, ono je to vlastně k smíchu - s odstupem. Ale tenkrát jsem taky brečel :o)
15.09.2006 10:17:00 | G.P.
Levandule - Ty víš, že se toho nikdy docela nezbavím, ale ne, už to nebolí.
15.09.2006 10:16:00 | G.P.
Ještě to bolí??? :-(
15.09.2006 10:00:00 | Levandule
...Tak ...nejako takto prebiehali moje prvé dotyky s láskou, ja dnu, on pod oknom, raz som unikala ja jemu, potom on mne,a nakoniec sa stratil na vojenčine a všetko skončilo, a ja od vtedy píšem. Ďaklujem za Tvoj komentár , až teraz som došla k Tvojim dielam, akosi je málo času, a ja potrebujem čas, aby som báseň pepitvala. Dnes je času trochu viac, tak to skúsim. Budem rada ak okomentuješ aj moje ostatné.
15.09.2006 09:30:00 | vierka1